|
Haast,
Copland Track Greymouth, Punakaki - Národní park Paparoa
Historie Před příchodem Evropanů bylo pobřeží zřídka osídleno Maory, většinou uprchlými během maorských válek na jihu. Jedině potřeba žít v bezpečí je přivedla do těchto odlehlých neproniknutelných končin. Abel Tasman spatřil Westland již roku 1642, ale až do roku 1859 žádná z posádek lodí majestátné ledovce nezaznamenala. Průzkumníci hledající úrodnou zemědělskou půdu a geologové vedení lákavou divočinou místní krajiny objevili ledovce, ale osamělost pobřeží zůstala nenarušena. Teprve objevení zlata roku 1864 přineslo obrovské změny. Zlatokopecká města Okarito, Five Mile a Gillespies obydlená 16 tisíci doufajícími hledači zlata a blízká naleziště přinesla některým rychlé bohatství. Ale již po pouhých osmnácti měsících většina kopáčů odešla zklamána. Zůstalo jich pouze několik hledajících na plážích a v roklinách. Ti, kteří zůstali, se zaměřili na farmaření , těžbu dřeva, nebo počínající cestovní ruch.
Co se tu dá vidět
Copland track byl dlouhou dobu považován za vrchol trempingu. Tento tří až čtyřdenní trek přes okázalý Copland Pass vysoký 2150 metrů vyžaduje skutečné alpinistické zkušenosti. Nestabilní cesta je pro nezkušené velice riskantní záležitostí. Nejlepším kompromisem se jeví uskutečnit zpáteční výlet skrz Copland Valley. Z parkoviště, které najdete 26 km jižně od Fox Glacier, se vydáte údolím kolem řeky Copland. Cestou budete přeskakovat po kamenech nespočet potoků, případně zvolíte některé z lanových mostů – při jejich použití přidejte k cestě o hodinku navíc. Po silném dešti se cesta může stát neschůdnou! Na konci cesty (17 km, 5-6 hod, 400 metrů převýšení ) vás čeká chata Welcome Flat Hut a za ní termální jezírka s horkou vodou. Ponoříte se do horké vody a pozorujete majestátné horské štíty….. Welcome Flat Hut patří mezi tzv. Back Country Huts / chaty na přespání. Musíte si předem zakoupit jednotlivé lístky nebo Annual Hut Pass za nocleh v informačním centru DOC.
Ledovce Franz Josef a Fox Glacier vyřezávají dramatická
ledovcová údolí splývající do mírného deštného pralesa. Zatímco po
celém světě jiné ledovce ustoupily z nížin, tyto ledovce stále tečou
téměř k úrovni moře a tvoří tak jedinečné pozůstatky poslední doby
ledové. Jižní Westland leží na cestě větrů známých pod názvem “řvoucí
čtyřicítky” ( mořské pásmo mezi 40° a 50° jižní šířky charakterizované
silnými větry a bouřlivým počasím). Tyto fronty počasí, směřující
k západnímu pobřeží, 
Fox Glacier V
jižním pásmu 42° zeměpisné šířky v relativně mírném klimatu se nacházejí
ledovce Fox a Franz Josef. Nikde na světě nejsou ledovce tak lehce
přístupné jako zde. Fox Glacier živený čtyřmi alpskými ledovci teče z výšky 2600 metrů po 13 kilometrů dlouhé cestě směrem k pobřeží. Je hluboký až 300 metrů a končí pouhých pět kilometrů od městečka. Své jméno získal po jednom z prvních ministerských předsedů, Williamu Foxovi. V blízkosti je malebné jezero Lake Matheson, kterému se říká také “zrcadlové” - ikona regionu West Coast. Za bezvětří se v jeho hladině čarokrásně zrcadlí nejvyšší novozélandské hory Mt. Cook a Mt. Tasman. Během zimního období je u pláže Cillespies Beach pod Waikowhai Bluff k vidění kolonie až 1500 tuleňů, jejichž malý počet se dá shlédnout i přes léto.
Hinehukatere milovala lezení po horách,
a proto přemluvila svého milence Tawe, aby lezl s ní. Naneštěstí Tawe
spadl z vrcholku a zabil se. Hinehukatere jeho smrt zlomila srdce
a její nekonečný pláč zmrzl a vytvořil ledovec.
Okarito, bývalé centrum zlaté horečky s padesáti obchody a hotely je dnes klidné místo u Okarito Lagoon. Hodí se pro romantické procházky po pláži s nádhernými západy slunce nebo plavbu v kajaku. Odtud je také možno navštívit White Heron Sanctuary, kde od listopadu do února hnízdí celá populace volavky bílé.
Jako mnohá jiná města vděčí Hokitika za svůj vznik honbě za zlatem v šedesátých létech 19. století. Kopáči se rozprostřeli kolem řeky Hokitika a město během dvou let čítalo 6 tisíc obyvatel (oproti dnešním 4 tisícům). Vybudovaný přístav se stal jedním z nejrušnějších sídlišť a měsíčně směřovala více než tuna zlata do Melbourne. Dobývání zlata se postupně stávalo nákladnou záležitostí a ustupovalo farmaření a těžbě dřeva. Vybudovaná železnice převzala po přístavu, zavřeném v roce 1954, veškerou nákladní přepravu. Upřímně řečeno tu mnoho věcí k upoutání pozornosti nenajdete - je to převážně moderní městečko. V blízkosti se nachází Phelps’ Goldmine – stále pracující ohromný otevřený zlatý důl vytvářející kontrast s expozicí starého způsobu těžby z dob prvních pionýrů. Hokitika je městem řemeslníků – umělců. Vehementně se nabízejí výrobky vyřezávané ze dřeva, dále foukané sklo, vlněná tkanina a v neposlední šperky z greenstone, často zdobené zlatem. Jestli jste na cestě k ledovcům a dále, tak se zde nabízí po 400 km poslední možnost výhodně nakoupit zásoby v supermarketu nebo třeba v bance směnit šeky. Greenstone/ Pounamu/diorit (tvrdý nefrit) Maoři uctívají pounamu (tvrdý nefrit/hard nephrite jade) a tangiwai (méně kvalitní druh nefritu/the softer, translucent bowenite), obvykle dohromady známé jako greenstone, jadeit nebo nefrit . V jejich původní kultuře nahrazoval trvanlivé kovy pro válečnické a ozdobné účely. V maorštině se Jižní ostrov nazývá Te Wahi Pounamu - “ místo zeleného kamene”, což vyjadřuje význam zdrojů kamene, tedy pásu země od Greymouth přes Arahura River u Hokitiky do Anita Bay u Milford Soundu ve Firdlandu. Hodnota kamenů může být stěží zlehčována. Naleziště jsou žárlivě střežena, export surového kamene je zakázán a těžba v přírodních parcích je zakázána a trestána až dvouletým žalářem. Cena kamene záleží na kvalitě, pohybuje se i kolem 50 tisíc NZ$ za tunu. Pěkné esteticky zpracované šperky stěží pořídíte pod 100 NZ$ , ale třeba jednoduché přívěsky se dají pořídit již od 10NZ$. Pro více informací klikni zde V největším městě West Coustu není moc důvodů, proč zastavit. Jade Boulder Gallery může upoutat vaší pozornost. Zde je k vidění proces přeměny surového kamene v jemné šperky a v obchodě Vás prohlídka ohromného množství těchto skvostů možná zláká ke koupi.
 Jeho
součástí jsou Pancake Rocks v Punakaki. Tyto skály, připomínající na
sebe naskládané palačinky, byly vytvořeny chemickým procesem, kdy se
za velkého tlaku nadložních sedimentů vytvořily vrstvy rozdílné kvality
na sebe střídavě poskládané. Jedny trvanlivé a druhé méně. Celé skalní
město je neustále podkopáváno mořským příbojem a vlivem větru se tvoří
další jeskyně a další útvary mezi skalami. Nejpůsobivější podívaná je
za přílivu, kdy mohutné vlny v labyrintu skal vytvářejí veliké gejzíry
vody. |
Je
velmi pravděpodobné, že prospekty, knížky, kalendáře nebo pohlednice
z Nového Zélandu zobrazují některá z míst oblasti zvané West Coast.
Coast – pobřežím je zvaná proto, že se tento úzký pás země táhne kolem
západního pobřeží a je ohraničen vysokou hradbou Alp. Chráněná území
ležící v regionu West Coast zabírají v poměru k jeho velikosti nejvíce
území ze všech novozélandských regionů. Nachází se v něm pět ze třinácti
novozélandských národních parků a jeho přírodní krásy jsou součástí
světového dědictví pod patronací UNESCO. Deštný prales, bizardní útvary
vápencových skal, do údolí se plazící ledovce, vzácné druhy ptactva
a rostlinstva, vlny oceánu omílající pobřeží - pro surfaře jako stvořené….
Vyberte si.
Z
Wanaka vede silnice do osady Haast přes Hasst Pass (564 metrů.), ze
čtyř alpských přechodů ten nejnižší. Pro toulavé nohy je po cestě
několik možností k objevování místní čarokrásné “zubaté” krajiny.
Za koncem jezera Lake Wanaka leží obydlené místo Makarora. Zde si
přijdou na své trempové. Treky vedoucí skrz Wilkin Valley, Gillespie
Pass a další místa vás mohou zdržet i několik dní právě na tomto místě.
Naleznete zde kancelář DOC, kde získáte veškeré informace. Dále cestou
směrem na Haast se nabízejí další možnosti ke krátkým procházkám nebo
i celodenním výletům. V Haast se nachází informační centrum Haast
World Heritage Centre – místo, kde vám podají informace nejen o místních
zajímavostech, ale dozvíte se mnoho i o celém území Te Wahipounamu
World Heritage Area / Oblast světového dědictví Te Wahipounamu na
rozsáhlém informačním panelu. Samotáři se mohou vydat po slepé silničce
do Jackson Bay, bývalé pobřežní stanice velrybářů. V roce 1875 bylo
toto místo vybráno pro nové osídlení, které mělo konkurovat komerčním
přístavům v Greymouth a Hokitika. Ale díky drsným podmínkám to většina
osadníků nakonec vzdala a zůstali jen ti nejotrlejší, kteří si těžce
vydělávají na živobytí lovem humrů a tuňáků. V těchto končinách najdete
rozsáhlé kolonie tučňáků a tuleňů. U Knights Point na cestě k Fox
Glacier je památník k dokončení této silnice spojující Westlend a
Otago v roce 1965. Zde můžete dalekohledem pozorovat tuleně ležící
na pobřežní.
musí vystoupat a překonat hradbu Jižních Alp. A proto vlhké fronty,
ochlazené svým výstupem, spadnou v podobě deště a sněhu v široké oblasti
névé, kde ročně napadne kolem 30 metrů sněhu. Zde se formuje modrý
led, charakteristický pro ledovce směrem do zužujících se údolí. Tyto
“řeky ledu” tečou vlastní váhou až na dno údolí, kde jsou lehce přístupné
od řek Waiho (Franz Josef) a Cook (Fox). Ledovce nejvíce tají na povrchu
v dolní části. Také vysoké sněhové srážky svou vahou tlačí led směrem
dolů do údolí. Tomu napomáhá přirozené klouzání ledovce, způsobené
vrstvou vody pod ledovcem, která se tvoří tlakem ledu na podlaží údolí.
Oba faktory mají za následek, že ledovce Fox a Franz Josef jsou až
desetkrát
rychlejší než většina jiných údolních ledovců. Ledovce tečou přes
velké “kamenné schody” na dně údolí a ty způsobují rozsáhlé praskliny
a formování bizardních ledových útvarů. Úžasná podívaná na ledovce
je jak od jejich tajícího konce, tak i přímo z nich. Můžete využít
služeb průvodců po ledovci, vystoupat vlastními silami nebo vyletět
vrtulníkem - helihiking a provést několikahodinovou tůru po povrchu.
Každá z nabídek poskytne unikátní zážitek.
Julius
von Haast, geolog a objevitel, pojmenoval ledovec po císaři
Franci Josefovi v roce 1863. Ledovec starý přibližně 7 tisíc let je
pozůstatkem mnohem staršího a většího ledovce, který původně stékal
přímo do moře. Franz Josef napájený třemi menšími ledovci a stéká po
12 kilometrů směrem k stejnojmennému městečku. Dnes je od něho vzdálen
5 kilometrů a končí pouhých 19 kilometrů od moře. Maorská legenda nazývá
toto místo Ka Roimata o Hinehukatere – Slzy ledovcové dívky (Hinehukatere)
Okarito
Lagoon
Punakaki
a Paparoa National Park