Wellington, hlavní město Nového Zélandu, kulturní centrum, sídlo parlamentu a také „větrná hůrka“, tak by se dal nazvat tento věčný soupeř Aucklandu.

Což takhle dát si krátký výlet do historie? Mezi Maory se věří, že polynézský navigátor Kupe objevil Wellingtonský přístav a údajně zde tábořil na poloostrově Miramar Peninsula. Jak Abel Tasman (1642), tak James Cook (1773) se báli vplout do přístavu, obávajíce se hrozivého větru. Tudíž kromě velrybářů přišli první osadníci až roku 1840. Nedlouho předtím totiž pro ně půdu v okolí přístavu zakoupila společnost New Zealand Company. V padesátých letech 19. století ožil růst města a to se postupně stávalo rušným lodním přístavem. Konečně roku 1865 Wellington překonal Auckland a stal se hlavním městem Nového Zélandu, a to hlavně díky jeho poloze v centru země a velkému přístavu. Od té doby město stále kvete. Již nepoužívané části přístavu se přeměnily v kulturní a společenská centra a moderní architektura relativně citlivě zapadá do původní zástavby.

Důvodů, proč chvilku setrvat ve Wellingtonu, je několik. Na první místo si dovolím zařadit muzeum Te Papa – novozélandské národní muzeum. Kdo má možnost ho navštívit, ať tak učiní. Moderní komplex vybudovaný na konci dvacátého století skrývá nespočet užitečných informací pro návštěvníka z tak vzdáleného místa, jako je Evropa. Expozice věnované flóře a fauně, vulkanické činnosti, či historii země nám během několika hodin pomohou se lépe seznámit s Novým Zélandem. Milovníci muzeí si mohou pro tuto návštěvu vyhradit celý den. K procházce centrem města může stačit půl dne, ale ve spojení s mnoha hospůdkami, kavárnami, restauracemi, kluby a divadly se tu dá další den až dva lehce setrvat. Z ulice Lambton Quay vede lanovka/Cable Car nahoru do Botanické zahrady, odkud je nádherný výhled na město a přístav (odjezdy každých 10 minut). Novozélandský filmový archiv nabízí filmy domácí i zahraniční produkce, často historické hodnoty,http://www.nzfa.org.nz/. Informační centrum na ulici Wakefield Street zajišťuje vše ohledně městského života i cestování po Novém Zélandu. Informace k trempování a stručné plánky s popisy turistických stezek celého Nového Zélandu získáte v kanceláři DOC v budově Old Government Buildings na rohu Lambton Quay a Whitmore Street. Tato budova je zajímavá i z jiného hlediska: navenek solidní kamenná budova je totiž celá ze dřeva. V roce 1876, kdy byla postavena, se stala největší stavbou na Novém Zélandě a dnes je druhou největší dřevěnou stavbou na světě. Dnešní budova parlamentu Beehive/Úl je rozporuplné dílko dostavěné roku 1982. Pracovat v této nepraktické budově je prý peklo.

Doprava:

Městské autobusy a trolejbusy vyjíždějí z hlavní zastávky u vlakového nádraží a tvoří poměrně dostatečnou síť. Z vlakového nádraží jezdí až do měst Paraparaumu (u Kapiti Island) a Upper Hut pravidelné příměstské spoje společnosti Tranz Metro.

Lodní dopravu na Jižní ostrov zajišťuje Tranz Rail Inter Island Ferry Services. Plavba dlouhá 85 km trvá tři hodiny. K lodnímu terminálu jezdí od vlakového nádraží autobus vždy 45 min před vyplutím (v ceně trajektu). Jako rychlejší alternativu můžete využít The Lynx, který vás doveze na Jižní ostrov za hodinu a čtyřicet minut. Jízdní řád a další kontakty najdete na stránkách www.tranzrail.co.nz.

Z Wellingtonského letiště můžete urychlit své putování přeletem do měst Auckland, Christchurch, Queenstown a dalších vnitrozemských měst.http://www.airnz.co.nz/, www.polynesianairlines.co.nz

Město Wanganui se rozkládá u ústí řeky Whanganui do moře. Patří mezi nejstarší novozélandská města. Bývalo centrem obchodu díky své výhodné poloze a  přístupu do vnitrozemí. První osadníci sem přijeli ve třicátých letech devatenáctého století. Spory o půdu s původním maorským obyvatelstvem často končily krvavým střetem. Dnes město tvoří pomyslnou bránu do Whanganui National Park. Uhaslé spory o půdu vzkřísili maorští obyvatelé roku 1995. Od té doby se datují jisté náznaky hořkosti na obou stranách.