Národní park Egmont

Národní park Tongariro

- Tongariro Crossing, Tongariro Northern Circuit

- Round the Mountain Mt Ruapehu

Taupo

Huka Falls, Craters of the Moon

V relativní blízkosti centra Severního ostrova se nacházejí tři národní parky - Egmont, Whanganui a Tongariro National Park. Každý nabídne něco jiného. Hora Mt.Egmont, neboli Taranaki maorsky je téměř dokonalým kuželem, majestátně se tyčícím nad okolní nížinou. Řeka Whanganui láká všechny uživatele pádla, aby v kánoi projeli hustým pralesem národního parku, a Tongariro se vtírá svými spícími vulkány a údajně nejhezčím jednodenním trekem Nového Zélandu. To vše završí největší novozélandské jezero Taupo se stejnojmenným městem.

Zahrnuje jedno z největších zachovalých území původního nížinného pralesa.

Řeka Whanganui začíná svou pouť na severních svazích hory Tongariro. Délka řeky je 329 kilometrů a její smaragdově zelená voda se vlévá do Tasmanského moře u města Wanganui. Až do počátku dvacátého století byla řeka hlavní spojnicí s centrem Severního ostrova a od roku 1891 na ní byla provozována pravidelná lodní linka mezi Pipiriki a Taumarunui. Přeprava turistů byla ukončena ve dvacátých letech s příchodem železnice i s lepšími cestami. Přesto nákladní a osobní lodní doprava pokračovala až do padesátých let. Pokusy evropských osadníků usadit se v této divoké krajině většinou ztroskotaly. Údolí Maungpurua Valley ležící v centru parku se roku 1917 otevřelo pro vracející se veterány první světové války. Ti netušili, že se vydali z jedné obtížné bitvy do další, tentokráte s přírodou. Ekonomické potíže, velké vzdálenosti a špatný přístup se staly pohromou, a mnoho osadníků opustilo své farmy již ve dvacátých letech. Most přes Muungpurua Valley, postavený roku 1936, byl poničen během velkých záplav roku 1942. Vláda odmítla dále udržovat cesty, poslední tři rodiny odešly a údolí se uzavřelo. Pouze mizející cesta, staré linie plotů , zbytky komínů, osamocené exotické stromy vysázené osadníky a nostalgický pohled na zbytky mostu Bridge to Nowhere připomínají dávný pokus o podmanění přírody.

Whanganui River Road, nerovná silnice vedoucí z Wanganui do Pipiriki, místy s asfaltovým povrchem, je úzkou a na čas náročnou cestou. Dokud lodní doprava rozvážela poštu, schránky stály na obou stranách břehu. Nyní ji rozváží místní dopravce “Rivercity Tours”, který okružní výlet nazývá venkovským poštovním zájezdem. Výlet v čtrnáctimístném autobusu začíná vždy ve čtvrt na osm ráno ve Wanganui.

Whanganui Journey , tak se nazývá 145 kilometrů dlouhá cesta po řece, vedoucí z města Taumarunui do osady Pipiriki. Trasa se dá zdolat během pěti dnů. Kratší varianta z Whakahoro do Pipiriki trvá jen tři dny. Plavba po řece není obtížná, měl by ji zvládnout každý se základními znalostmi sjíždění řek. Lodě, kajaky nebo kanadské kanoe se dají pronajmout na několika místech v okolí. Během plavby využijete sítě kempů a chat.

Mangapurua Track (40 km, 3 dny, 663 m stoupání). Začátek je na konci cesty z Ruatiti. Stezka vede částečně po kdysi čtyři a půl metru široké cestě. To nejlepší na vás čeká třetí den – dojdete k mostu Bridge to Nowhere. Odtud musíte mít zajištěnou lodní dopravu nebo se vrátit zpět. Cestou najdete několik kempů k přespání.

Srdcem parku je dřímající vulkán s dvěma oficiálními jmény - Egmont a Taranaki. První dal hoře kapitán Cook, a to na počest sponzora jeho objevitelské výpravy jménem Earl of Egmont, druhé je tradiční maorské jméno.

Sopka zvedající se z pobřežní farmářské krajiny na sebe upozorní již ze stokilometrové vzdálenosti. Z okolní úrodné krajiny spásané skotem a ovcemi se po svahu hory zvedá les, přecházející s výškou na alpské rostliny a dřeviny, a vrchol je po většinu roku pokryt sněhem. Nejdříve zde byla roku 1886 založena lesní rezervace chránící lesy na úpatí velikána v okruhu 9,6 km od jeho vrcholu. A roku 1900 byla oblast vyhlášena národním parkem, druhým po nedalekém Tongariru.

Vysoké dešťové srážky i mírné klima pomohly k vytvoření bujného deštného pralesa. Svah ve střední výšce hory se také nazývá skřítkův les; to proto, že zde roste mnoho pokroucených stromů a z větví visí husté svazky lišejníků.

Park patří mezi nejsnadněji přístupné s třemi cestami. Kyvadlová doprava mezi městem New Plymouth jezdí denně v 7.30 do North Egmont Visitors Centre. Vrací se zpět v 16.15. Je třeba rezervace – email: kirkstall@xtra.co.nz

Levné ubytování poskytuje DOC na konci dvou přístupových cest v Dawson Falls a v North Egmont. Je nutné mít vlastní spacák.

Pro tremping se nabízí mnoho variant. Mezi krátké patří hodinové až půldenní vycházky kolem návštěvnických center. Také výstup až ke kráteru není dlouhý, ale je velice namáhavý.

Round-the-Mountain circuit, okruh kolem Taranaki, je čtyřdenním trackem. Na výběr jsou dvě varianty. Nižší okruh je delší, vyšší sice kratší, ale o to namáhavější a v zimním období neschůdný. Kolem hory je umístěno několik chat a ač se okruh může zdát nudný, opak je pravdou. Všechny světové strany nabízejí něco jiného, terén, les, výhledy do okolí a na samotnou horu. Ta se z velké vzdálenosti jeví jako pravidelný kužel, ale z blízkosti tracku ji shledáte velice rozmanitou. Na nižším okruhu je několik brodů, které obzvláště za deště mohou být neprůchodné.

Na trase jsou tzv. Back Country Huts / chaty na přespání. Musíte si předem zakoupit jednotlivé lístky nebo Annual Hut Pass na nocleh v informačním centru DOC.

Tongariro National Park/Národní park Tongariro

Nejstarší národním park Nového Zélandu a současně čtvrtý nejstarší na světě. Roku 1887 věnoval Horonuku Te Heuheu Tukino, vůdce maorského kmene Ngati Tuwharetoa, centrální část parku a posvátné vrcholky hor státu za příslib, že se zde zřídí národní park. Tím chtěl uchránit tato pro Maory posvátná místa před skupováním osadníky. Později se park postupně rozšířil do dnešní rozlohy.

Park je územím kontrastů. Holá kamenitá půda, lávová pole, zasněžené vrcholky, stále aktivní vulkány, křišťálově čisté prameny nebo zápach síry, trsy trávy, lesy, alpské rostliny, močály a poušť. Tři vulkány v srdci parku, Tongariro, Ngaruahoe a Ruapehu, tvoří jižní okraj Taupo Volcanic Zone/vulkanické zóny Taupo. Vulkanická aktivita zde započala před dvěma milióny lety a trvá stále. Ruapehu a Ngauruhoe patří mezi nejaktivnější světové sopky.

Park díky přístupům ze všech stran nabízí krátké několikahodinové až jednodenní výlety. Nebo si můžete zvolit jeden ze dvou okruhů, případně je i spojit, a pak vám putování parkem zabere až celý týden.

Tongariro Crossing, pod tímto názvem se schovává nejlepší novozélandský jednodenní track. Během šesti až osmi hodin zdoláte výstup do výšky 1660 metrů. Asi nejhezčí výstup je v období jara, kdy jsou ještě vršky vulkánů pokryty sněhem. Několik postranních výletů cestu prodlouží na celý den. Vzhledem k mimořádné popularitě tohoto tracku je vhodné začít brzy ráno před příjezdem kyvadlové dopravy, která přiváží výstupu chtivé davy turistů. To platí obzvláště přes léto a pak samozřejmě o víkendech.

- průvodce po Tongariro Crossing najdete zde

Tato kyvadlová doprava je organizována z několika míst, přiveze vás ráno na začátek a večer vás odveze od konce tracku zpět.

Tongariro Northern Circuit je třídenní okružní track patřící mezi Great Walks. Absolvujete výstup k Mount Tongariro a Ngauruhoe – tu během těchto tří dnů obejdete. Začít se dá z několika míst, zároveň se cestou nabízí výstup na Mt Tongariro (1967m), ten lehčí, nebo můžete zvolit obtížnější výstup na kuželovitou sopku Mt Ngauruhoe (2287m).

- průvodce po Tongariro Northern Circuit najdete zde

Round the Mountain Mt Ruapehu je název druhého okruhu, vedoucího kolem nejvyšší hory severního ostrova Mt Ruapehu (2797m). Setkáte se s pouštním prostředím západní strany hory, která leží ve srážkovém stínu. Jih se představí lesem prezentovaným hlavně horským bukem/mountain beech. Naopak východní část překvapí mokřinami a mnoha vysokohorskými skalničkami spolu s nádherným výhledem až na Mt Taranaki. Okruh se dá absolvovat během čtyř dnů.

Oba výše zmíněné tracky se dají spojit a pak okruh trvá šest až sedm dní. Myslím, že jeho absolvování stojí zato.

Dalším velkým lákadlem je výstup ke kráteru sopky Mt Ruapehu. Ta si naposledy pořádně “odfoukla” v letech 1995 a 1996, tvoříc efektní oblaka sopečného popela.

Vždy se předem informujte v informačním středisku DOC, sopky jsou stále aktivní!

Whakapapa Visitor Centre

Private Bag

Mount Ruapehu 2650

Je to k nevíře, ale na těch ohromných balvanech, v létě se kutálejících po svahu sopky Mt Ruapehu, se v zimě lyžuje. Štědrá sněhová nadílka vše přikryje a tím napomůže k vytvoření největších lyžařských areálů na Severním ostrově.

Lyžařský areál Whakapapa na severozápadním svahu nabízí 550 ha lyžařského terénu na 675 metrech maximálního převýšení. Ubytování najdete kousek od areálu ve Whakapapa Village.

Lyžařský areál Turoa je nejvýše položené lyžařské středisko na jižní polokouli (2322m). Na 400 hektarech s maximálním převýšením 720 metrů a nejdelší tratí dlouhou 4 km se vyřádí každý vyznavač lyží nebo snowboardu.

www.mtruapehu.com

Pod tímto názvem najdeme jezero a město, ležící na jeho břehu. Největší novozélandské jezero je z geologického hlediska mládětem narozeným před pouhými dvěma tisíci lety. Tehdy ohromná sopka vychrlila do ovzduší 24 kubických kilometrů (!) skal, kamenů a popelu. Erupce byla tak ohromná, že znečištění, které se dostalo do atmosféry, obletělo celý svět a zatemnilo oblohu, na což ve svých zápiscích upozornili jak Římané, tak i Číňané roku 181. A z propadlého kráteru sopky se stalo veliké jezero….

Evropští osadníci se začali usazovat v okolí jezera od šedesátých let devatenáctého století. Taupo ale začalo vzkvétat až v padesátých letech dvacátého století, kdy ho pořádná silnice spojila s okolním světem. Město Taupo je vyhledávané místo vhodné ke strávení rodinné dovolené. Nabízí se termální prameny, koupání v jezeře, rybaření, plavba na jachtě, kajaku, nedaleký národní park Tongariro, a samozřejmě mnoho hotýlků, penziónů, hospůdek, barů…

zvětšená mapa - klikni zde

Denní teploty v oblasti jezera Taupo (průměr za posledních 35 let)

V blízkosti města se nalézají nádherné vodopády Huka Falls na řece Waikato. Zde také odvážlivci mohou vyzkoušet bungee jumping.

Výstavba a provoz geotermální elektrárny v padesátých létech drasticky pozměnily aktivitu podzemních vod. Od té doby začala být aktivní geotermální oblast Craters of the Moon, kde je od té doby cítit značný zápach připomínající zkažená vajíčka.

Dalším místem s geotermální aktivitou je v Orakei Korako – The Hidden Valley (vstup denně od 8 do 16 hodin, vstupné). Hodinový okruh vás provede kolem bublajících jezírek, aktivních gejzírů a k jeskyni Ruatapu – posvátnému místu maorských žen.