Cape Reinga je pro Maory místem s největším náboženským významem. Podle maorské tradice všechny duše zemřelých putují sem na mys do stromu pohutukawe a sklouzávají do podzemního světa (reinga) po kořenech stromu, kudy klesnou do moře. Znova vystoupí na Ohaua – nejvyšší bod ostrovů Three Kings Islands a zde se naposledy rozloučí před návratem do země jejich předků.

Roku 1966 byla velká část území, bývalá farma Te Paki, vykoupena státem a od té doby podporuje regeneraci území a návrat původní fauny a flóry.

Po území “farmy” Te Paki vede několik pěkných stezek - většinou kolem pobřeží a po ohromných písečných dunách. Celá oblast kolem mysu patří k dalším přírodním pozoruhodnostem Nového Zélandu. Ač se většina lidí zaměřuje pouze na Ninety Mile Beach a maják u Cape Reinga, Te Paki stojí určitě za pozornost.

Kerikeri – městečko vzdálené 25 kilometrů od Paihia. Slouží jako středisko obsluhující okolní sady s tropickým ovocem. V roce 1819 si toto místo pro svou činnost vybral první anglický misionář. A zde se nachází nejstarší novozélandský dům evropského stylu postavený roku 1821. Rewa’s willage je rekonstrukcí maorské rybářské vesnice. Nachází se na ulici 1 Landing road.

Paihia je turistické centrum zálivu Bay of Islands. Zde je vše podřízeno turistickému ruchu. Přesto nespočet ubytovacích kapacit v hlavní turistické sezóně nestačí a je dobré si předem zamluvit ubytování – obzvlášť hledáte-li něco levnějšího. Několik společností nabízí plavby k Hole in the Rock – plavíte se krátkým tunelem ve skalním útesu. Asi nejlepší možností jak si zde užít, je půjčit si kajak nebo vyplout do vod zálivu na některé z jachet nabízejících svezení.

Russell je malá vesnička spící po většinu roku. V letním období se ale přes den zaplní výletníky z Paihia. Toto nejstarší evropské osídlení má velice zajímavou historii. V třicátých létech devatenáctého století se jmenovalo Kororareka. Městečko plné velrybářů a námořníků bylo známo jako “Hell Hole of the Pacific – Pekelné doupě Pacifiku”. Záznam z roku 1836 říká: “ V současnosti je to nechvalně známé místo. Domnívám se, že se skládá z většího počtu mizerů, lumpů a podvodníků, než kterékoliv jiné místo podobné velikosti na světě”. A misionáři Kororareku nazvali sídlem Satanovým. Chování neurvalců a opilců bylo přímo výzvou k příchodu misionářů. Ti postupně krotili toto nepřátelské prostředí a zanechali po sobě dvě nejstarší budovy – kostel a tiskárnu určenou pro tisk a rozšiřování náboženských pojednání. V roce podepsání smlouvy Treaty of Waitangi bylo Kororareka největším osídlením na Novém Zélandu. Ale vzhledem k jeho pochybné pověsti byl titul hlavního města přenechán Aucklandu. Postupně zástupci Maorů začali být rozčarováni z nedodržování smlouvy. A proto v letech 1844-45 vzplály první boje mezi přistěhovalci a Maory, jejichž důsledkem bylo vypálení městečka. Během jeho znovuvzkříšení se vládní úřady rozhodly ho přejmenovat na Russell - to aby se zapomnělo na jeho špatnou minulost.

Waitangi – v roce 1833 král Wiliam IV. na žádost přistěhovalců volajících po nastolení práva a pořádku vyslal britského občana jménem James Husby. On postavil dům který se stal o sedm let později svědkem podepsání památné smlouvy Treaty of Waitangi – na jejím základě byla Maory postoupena suverenita Británii výměnou za (pochybnou – pozn.autora) ochranu.

Dnešní Waitangi je místem prvořadého historického významu. Původní dům byl rekonstruován do přibližné podoby z doby, kdy se podepisovala smlouva; je zde také v letech 1934 až 1940 postavené Marae - maorský společenský dům s nádhernými ukázkami řezbářského umění Maorů. Prohlédněte si válečnou kanoi (waka) – nejdelší kanoi na světě. Dlouhá 35 metrů, postavená ze dvou kusů kmenů stromu kauri, pobere 80 válečníků – veslařů a dalších padesát členů posádky. Každým rokem je k výročí podepsání Treaty of Waitangi spuštěna slavnostně na vodu.

Nesmím také zapomenout na přírodní krásy a zajímavosti. Jednou z nich je nesporně procházka od ústí řeky Waitangi, vedoucí tři kilometry proti proudu. Cestou po dřevěné lávce se prochází lesem ze stromů mangle (mangrove), rostoucích v místech zalévaných slanou vodou přílivu. Na konci cesty čeká vodopád Haruru Falls.

Prestižní golfové hřiště zase připomíná, že golf je na Novém Zélandě sportem nejen pouze pro vybrané, ale lidovým, a to i co se týče nákladů na jeho provozování.