poloostrov Otago

Catlins

Invercargill

Stewart Island, Národní park Rakiura

V jihovýchodní části Jižního ostrova se nalézají některá z nejméně navštěvovaných míst na Novém Zélandu. Přesto se zde najde několik opravdových skvostů. Prvním je město Dunedin, ležící 400 km na jih od Christchurch. Čtvrté největší město v zemi vyrostlo díky zlaté horečce. Je univerzitním městem, kde studentský život do značné míry ovlivňuje jeho chod a přináší bohaté kulturní akce. Kousek od Dunedinu se nalézá poloostrov Otago, hnízdiště vzácných druhů tučňáků a dokonce ještě vzácnějšího albatrosa královského.

Catlins Coast je největší chráněnou oblastí na jižním pobřeží Jižního ostrova. A v neposlední řadě Steward Island - nejmladší národní park, ráj pro osamělé tuláky, romantiky a pravé trempy. Místo, kde můžete ve volné přírodě spatřit novozélandský národní symbol ptáka kiwi, se nachází právě tady.

Doporučuji navštívit tento region v letním období (říjen až duben). Touto dobou máte největší šanci si užít tepla. Léto je také nejlepší pro pozorování života v divočině, ptáků kiwi, tučňáků, tuleňů, albatrosů.

Město situované v kopcovité krajině, zvedající se od přístavu a okolních pláží. Obdarováno mnoha parky a zahradami; je známé také jako Edinburgh jihu. Jméno města je galským překladem jeho skotského protějšku.

Ve městě sídlí Otago University, první univerzita svého druhu založená na Novém Zélandě, a to roku 1871. Celkem až 18 tisíc studentů přispívá k bohatému uměleckému a kulturnímu životu. Koncem února - s příchodem zimního semestru - ožijí vždy mnohé hospůdky, bary a kluby.

Domy ve Viktoriánském a Edwardském stylu, které pamatují založení města v roce 1848 i zlatou horečku z let šedesátých tohoto století, umocňují příjemnou atmosféru. Každopádně si nenechte ujít nádražní budovu, podle mnoha dobrozdání nejkrásnější stavbu v zemi.

V centru města na osmistranném náměstí Octagon najdete informační centrum. Je otevřené denně a dostanete zde veškeré potřebné informace.

Na severním konci města je botanická zahrada, založená roku 1863 (vstup volný), s velkým množstvím původních i exotických stromů, keřů a květin. Krásně kvetoucí rododendrony můžete obdivovat při akci Rhododendron Week, konané vždy třetí týden měsíce října.

Vybíhající z městského prostředí je oázou klidu a přírodních krás. Na jeho konci najdete Royal Albatross Centre s jedinou pevninskou kolonií královských albatrosů na světě. Můžete se také vydat spatřit žlutooké tučňáky, tuleně a kormorány. Ze dvou firem specializujících se na pozorování tučňáků je doporučováno Penguin Place (MtGrouther‘s Farm, návštěvu je nutno předem objednat v informačním centru). V Penguin Place můžete tato plachá zvířata pozorovat z bezprostřední blízkosti díky tunelům a skrytým pozorovatelnám. K tomu navíc dostanete i podrobný výklad. Nejlepší obdobím k návštěvě je listopad až květen.

Drsná pobřežní cesta spojující města Dunedin a Invercargill je součástí Southern Scenic Route/ Jižní scénické cesty, která pokračuje až do Fiordlandu. Tato cesta, která je jednou z nejméně využívaných, protíná divokou krajinu oblasti zvané Catlins Coast.

Většina z dopravců tuto oblast míjí, a proto je nejlepší sem vyrazit vlastním autem. Kdo nemá tuto možnost, může využít pravidelného dopravního spojení mezi Dunedin a Invercargill, které zajišťuje minibus s průvodcem - Catlins Coastal Link. Během cesty lze kdekoliv vystoupit, projít se a následujícím spojem pokračovat.

Oblast si nejlépe vychutnáte pomalou projížďkou v průběhu týdne (to aby vás nerušili víkendoví turisté z Dunedinu). Jestliže začnete ze severu, nejdříve narazíte na Kaka Point, malou vísku u pláže se zlatým pískem, kontrolovanou plavčíkem. Odsud je to kousek do místa jménem Nuget Point. Vystoupáte k moři na 133 metrů vysokou skálu, na které se tyčí maják. Spatříte vysoké útesy – samostatné skály pokračující postupně do moře. V letním období uvidíte tuleně, tučňáky, z ptáků tereje i kormorány. Nejlépe je zajet sem před západem slunce, za pěkného dne se vám odmění nádhernými barvami.

Další zastávkou může být procházka opuštěným tunelem (Tunnel Hill Track), kterým v minulosti vedla železniční trať spojující Catlins a Dunedin. Sloužila k dopravě vytěženého dřeva do rostoucího města. Dnes se však na jejích náspech pasou krávy a po kolejích není ani památky. K půldenní procházce nebo i delšímu zastavení v malebné krajině vybízí řeka Catlins a pěší cesta podél ní. Provede Vás krásnou ukázkou zbytků pralesa, který ještě před dvěma sty lety pokrýval celou tuto oblast. Cesta se jmenuje Catlins River Walk a na jejím začátku se nachází kemp. Cestou skrz Catlins minete několik upoutávek na blízké vodopády a určitě si nenechte některé z nich ujít (např.McLean Falls). Cathedral Caves - jeskyně které dostaly své jméno díky vysokým stropům připomínajícím katedrálu. Přístup k nim je možný jen v období odlivu (vstup se nachází na pláži), a proto si při plánování návštěvy zjistěte dobu odlivu v místních novinách nebo v turistické informační kanceláři. Požadovanou informaci najdete také u odbočky k jeskyním.

Curio Bay a zkamenělý les – Fossil Forest

Vzácností mezinárodního měřítka je zkamenělý les z jurského období starý přes 180 miliónů let. Tou dobou dnešní Nový Zéland ještě ležel na dně mořském; toto však pravděpodobně byla úrodná zalesněná pláň. Moře během mnoha staletí odkrylo popadané zkamenělé kmeny, které jsou nejlépe vidět za odlivu.

Směrem na jih se u pobřeží tyčí další maják u Waipapa Point. Pobřeží je sídlem kolonie tuleňů a lvounů hřívnatých, kteří se opalují na třpytící se pláži.

Invercargill je kvetoucí šedesátitisícové město hledající nové obyvatele a pracovníky. Pro turistu zde není moc zajímavého, nejspíše pouze doplnit zásoby potravin a uhánět dál. … Ale přece jen ještě neodjíždějte: najde se zde jedna pozoruhodná zajímavost. V Southland Museu můžete obdivovat jedinečnou ukázku “živých zkamenělin” – prehistorických ještěrů/plazů jménem Tuatara. Tato zvířátka svého času, před 150 milióny lety, obývala všechny kontinenty. Dodnes se ale zachovala pouze na Novém Zélandu, zemi s nepřítomností dravců. Tuatara se dožívá pravděpodobně až tří set let. Nejstarším “obyvatelem” této sbírky je Henry kterému je přes sto let. Tuatara se dá vidět i po uzavření expozice z Queens Parku díky skleněné stěně.

Z letiště je možno využít dvacetiminutové letecké spojení na Stewart Island.

Informační centrum se nachází na Victoria Avenue, ve vstupní hale Southland Musea (po-pá 9-17, so a ne 13-17)

Malé rybářské městečko Bluff na konci poloostrova je výchozím místem pro zájemce o dopravu lodí na Stewart Island. Naleznete zde námořní přístav, odkud se exportuje maso, dřevo, vlna, ryby a hliník z místní hliníkárny.

Třetí největší novozélandský ostrov se nalézá stranou zájmu většiny turistů. Přispívá k tomu i drahá lodní doprava. Převážná část ostrova je neobydlena, 375 stálých obyvatel žije v přístavu-osadě Oban a v okolí zálivu Halfmoon Bay. Ostrov se stal 1.března 2002 již 14.národním parkem pod názvem Rakiura National Park.

Na Stewart Island jezdí dvakrát denně lodní spojení Foveaux Express, plavba trvá asi hodinu. Auto se musí zanechat v přístavu Bluff. Lze také využít letecké spojení z města Invercargill.

Lidská historie sahá do třináctého století, kdy Maoři začali využívat bohaté okolní vody a lesy ke své obživě. V roce 1770 kapitán Cook mylně vyznačil ostrov jako součást Jižního ostrova. Ostrov byl pojmenován po Williamu Stewartovi, prvnímu důstojníkovi lodě, která navštívila ostrov roku 1809. Hlavní obživou evropských osadníků byla těžba stromů rimu. Vrchol těžby nastal počátkem třicátých let dvacátého století, kdy na ostrově žily 3 tisíce lidí. V současnosti je hlavní obživou místních obyvatel lov ryb, rybí farmy a turistika.

Ostrov je hornatý, převážně zarostlý obtížně proniknutelnými lesy, a jeho nejvyšší horou je Mt.Anglem (980 m). Stewart Island je také domovem ptáků kiwi kteří, ač noční ptáci, se zde dají vidět i během dne. Lovci sem jezdí na vysokou zvěř. Pro ně a pro rybáře byla původně vybudována většina chat rozmístěných po ostrově.

Před návštěvou ostrova mějte na paměti, že na ostrově nejsou žádné banky ani směnárny, ale většina obchodů akceptuje kreditní karty.

Stewart Island je stvořený pro zkušené trempy a romantické milovníky přírody. V okolí Obanu je několik možností ke krátkým procházkám. Také můžete využít vodní taxi a navštívit některé z přilehlých ostrůvků nebo vzdálenější oblasti ostrova. K rybaření se tu nabízí nespočet příležitostí. Mořské kajaky jsou velkým lákadlem i dopravním prostředkem k objevování divoké přírody.

Ačkoliv na ostrově nenaprší vysoké množství srážek (1500-1800 mm za rok), přesto je deštivé počasí velice časté; kolem 275 dní v roce prší. Proto je nepromokavé oblečení podmínkou. Ostrovní počasí je velice proměnlivé, během hodiny se může několikrát vystřídat přeháňka a teplé sluneční paprsky. Povrch cest je většinou nezpevněný, díky častému dešti rozblácený. Proto mějte pevné nepromokavé boty a nepromokavé návleky na lýtka. Během toulek po ostrově nenarazíte na žádný obchod kromě malé samoobsluhy v přístavu Oban. To znamená nést si sebou zásoby jídla na celý vámi zamýšlený trek.

Jedním z treků , tím komfortnějším, je Rakiura Track. Dvou až třídenní trek vede po převážně dobře udržované stezce původním pralesem a zavede vás k ramenu velikého zálivu Paterson Inlet.

mapa treku - klikni zde

North West Circuit je 10ti až 12ti denní trek určený především pro zkušené trempy. 125 km dlouhý lemuje severní pobřeží ostrova s možností výstupu na Mt.Anglem. Stezka je místy plná bláta. Překračování, podlézání, přelézání a obcházení spadlých větví a stromů je naprosto běžným zážitkem trempa (asi to vyžaduje jistou dávku masochismu). O počasí jsme se již zmínili, není proto třeba dodávat, že ranní sluníčko může skončit pěknou přeháňkou. Přes veškeré útrapy však nabídne tento trek mimořádnou šanci - setkat se s ptákem kiwi, nemluvě o nádherné přírodě.

Ten kdo nemá času nazbyt a přesto by se chtěl podívat na západní pobřeží (zde se prý dá kiwi vidět nejlépe), může využít vodní taxi, které ho dopraví na konec zálivu Paterson Inlet a vydá se směrem k Mason Bay po trase Southern Circuit. Okruh se dá zvládnout během pěti dnů s návratem zpět do Oban. Případně si lze opět zkrátit cestu pomocí vodního taxi.